Nástavkový úl

Bez úlu by se to asi neobešlo. Včelaři nedají na své úly dopustit, i když jsou už zastaralé a práce v nich je ztížena. Představte si, kolikrát jste si vyměnili za život třeba pračku, televizi nebo auto a kolikrát jste vyměnili včelám úly? Samozřejmě, že včelám samotné úly nevadí, ale může je otravovat špatný a zdlouhavý přístup při práci v takovémto úlu. Práce v nástavkovém úle je velice jednoduchá. Přístup má takovýto úl shora, což je jeho nespornou výhodou. Manipulace s nástavky a rámky je také velice jednoduchá. Konstrukce a výroba úlu není složitá. Mnozí z vás by ale mohli říct, že je to napodobení dutiny stromu a to ještě k tomu šíleně drahá. Brzy však přijdete na to, že se tohle o něm říci nedá. Pokud už byste teď chtěli hledat na internetu nástavkové úly k prodeji, tak se podívejte na úly Langstroth a Dadant ať víte, jak tyto úly vypadají.

Materiál 

Stěny úlu mohou být vyrobeny i z jiných materiálů než třeba ze dřeva. Takovým druhým nejrozšířenějším materiálem je tvrzený polystyren. Tento úl se mi nezdá příliš vhodný do našich podmínek, už jen z toho důvodu, že je z polystyrenu. Pohled na úly by měl vzbuzovat pocit radosti, což u mě zrovna takovýto úl nevzbuzuje. Estetika také hraje velikou roli. Kdybychom dělali všechno z plastů a polystyrenů, tak bych musel mít asi stále zavřené oči. Vždyť materiál mluví sám o sobě. Na dřevě si všimnete třeba druhu stromu, barvy, lesku, vůně, textury, vláknitosti, sukatosti atd.. V tvrzeném polystyrenu si tak jedině můžete všímat bílých či synteticky natřených kuliček naplácaných na sebe. Navíc polystyrenové úly jsou neprodyšné, mají malou životnost, snadno se poškodí ať už mechanicky, či živočichy, nebo teplem a v neposlední řadě hraje i důležitou roli jejich vyšší cena. 

Stěna 

Jedna z nejdůležitějších veličin je stěna úlu. Může být buď široká a uvnitř doplněná o izolační materiál. Takovému úlu říkáme zateplený. Nebo může být úzká, pouze ze dřeva. To jsou úly tenkostěnné. Zateplené úly lépe drží teplo v zimě a izolují horko v létě. Otázkou je, jestli se včely v takovémto úle nenudí, když "skoro všechno za ně dělá úl".  Úly tenkostěnné (20-25 mm) jsou vhodné pro včelaření do jakýchkoliv podmínek. I když zde spotřeba zimních zásob vzroste asi o 1 kg, což není zas tak markantní, tak jsou zde včely v pohybu, kondici a mají větší aktivitu. V zateplených nástavcích se může negativně projevit rozvoj včelstva v jarním období. Právě v tuto dobu je úl později zahřívaný a matka začíná plodovat později.

Nízké nástavky 

Snížená rámková míra má beze sporu více předností. Budete si na ní možná déle zvykat, třeba i při použití jiného medometu, ale nakonec vás osloví. Jejich výhodou je, že mají menší hmotnost, když nesou med. Dalšími výhody jsou plně zavíčkovaný a tedy zralý med a získávání druhových medů. 

Plodiště x Medník 

Způsoby, jak oddělit plodiště a medník máme dva. Prvním způsobem je mateří mřížka. Tu však včely berou jako rušivý faktor hlavně při rozvoji. Pokud používáme mateří mřížku, tak nesmíme zapomenout ještě na jednu věc - očko v medníku. Očkem vyletí trubci, kteří se zde dostali případným převěšováním rámků. Když pak budete pracovat s medníkem, tak vám zdejší trubci odletí na trubčí shromaždiště a tak se vám, nebo okolním včelařům zhatí inseminace matky bez inseminátoru (Neoplozenou matku starou 4 dny vězníte ve sklepě a pak v 7 dni ji vězníte od rána venku. Trubčí včelstvo vězníte 1 nebo 2 dny před oplozením. Oba tyto úly otevřete až v 18:00 7 den života matky, kdy se všichni pro vás nevhodní trubci nalézají doma v úle. Trubci a matka jsou tak nabuzeni, že se rychle spáří.)

Druhým způsobem oddělení plodiště od medníku je ztluštění mezistěn. Využíváme tak toho, že matka klade směrem vzhůru. Plodiště je tudíž dole. Mezistěny určené ke ztluštění dáme do medníku tak, aby nám vznikla obyčejná včelí mezera. Volný prostor tak bude mezi rámky od 6 do 10 mm, který včely nedostavují. Jakmile si včely dostaví buňky mezistěn, tak je postupně odebíráme a prořeďujeme. Stále však nezapomínejte na včelí mezeru. Odeberte nejdříve jeden rámek, prostor mezi ostatními rozšiřte a takto postupujte, až bude tloušťka takovéto plástve dosahovat od 35 mm do 40 mm.  Do takto širokých buněk už matka nemusí klást, za předpokladu, že je v plodišti pro kladení dostatek místa. Pokud dostatek místa není, tak si s tím včely snadno poradí. Prázdné a rozšířené buňky v medníku okoušou kusadly, aby se do nich dostala matka a mohla tak do nich zaklást. Proto se úspěchu u tohoto způsobu dočkáme jen tehdy, bude-li v úle dostatek místa jak pro kladení, tak pro ukládání zásob.

Rámky 

Vynálezce pan J. B. Halem z USA říká, že horní nosní loučka má být 19 mm silná a 27 mm široká, aby zabraňovala tvorbě spojovacích voskových můstků. Rozměr rámků je pak závislý na konstrukci nástavků úlů. Počet rámků je také stanoven podle úlu. Minimální počet v plodišti je 9 rámků, z toho 2 jsou krycí. Menší počet rámků bude v medníku, kde využíváme ztluštění. Délka rámků je většinou větší než 40 cm. Výška se pak pohybuje od 30 cm do 15 cm. Mezistěny se do rámků musí vždy zatavovat tak, aby mezera (až 1 cm) vnikala nahoře, protože jedině tam ji včely dostaví. Mezera, která vznikne dole, zůstane stále nevyužitým prostorem. Pro české včelaře je již zažitá asi nejpoužívanější rámková míra 39 cm x 24 cm, která není vhodná svou délkou. Nejsou zde totiž zajištěny natolik dobré izolační vlastnosti, než u délky větší než 40 cm. Na takovémto rámku se zde nachází více včel, které zajišťují lepší tepelnou izolaci především uprostřed tohoto rámku. 

Vysoké dno

Mnoho nástavkových úlů vysokým dnem vybaveno nebylo, ale v současné době včelaři dospěli k názoru, že vysoké dno je opravdu důležité, a proto se vyrábí mnoho druhů takovýchto zařízení. To co by mělo dno obsahovat je vyjímatelná podložka, která je mírně zešikmená směrem k česnu, aby zajišťovala lepší odnos měli z úlu, kterou včely na podložku nastřádají v noci, při práci v úle. Zasíťované dno pak zajišťuje, aby tuto měl včely nemohly odnášet a abychom tak mohli sledovat stav roztočů v úlu. Mezi výhody takovéhoto dna pak patří prostor pro přilétající a odlétající létavky, racionalizace kočování, umožnění krmení spodem, sběr pylu v pylochytu a také léčení. Výška takovéhoto podmetu je okolo 10 cm. Pod spodními loučkami je také důležitá stavební uzávěra, která zamezí stavění divočiny ve vzniklém prostoru. 

Včelí výkluz 

Tato velice jednoduchá pomůcka nám zajišťuje rychlé opuštění včel z medníku při odebírání pláství k vytočení. Takovýto výkluz je složený z tunelů, které se zužují, a proto zajišťují to, že nám včely opustí medník do plodiště, ale zpět se už nevrátí. Tento výkluz, obvykle z plastické hmoty, je opatřen přepážkou ze dřeva, která se večer vkládá mezi medník a plodiště. Následující den ráno jsou rámky bez včel, což nám umožňuje rychlou práci při vytáčení medu. Medobraní bývá někdy téměř bez konce. Zvláště při slabém zdroji snůšky jsou otevřené úly pro nedostatečně zaměstnané včely velice zajímavé, stejně jako medové plásty určené k ometení. Navíc vytáčení někdy musí být kvůli otravným zlodějkám ukončeno. Některé typy výkluzů mají jemné plíšky, které se po projetí včely uzavřou, a tím zabrání včele vrátit se zpět. Po vložení výkluzu včely za 24 hodin opustí medník, který se pak může vzít z úlu prakticky bez včel. 

Důležité je, aby výkluz správně fungoval, aby ho včely nezalepili propolisem. Výkluz zalepený propolisem je třeba očistit, několik minut vařit v uhličitanu sodném nebo propolis několik dnů rozpouštět v koncentrovaném alkoholu. Specializované prodejny nabízejí různé včelí výkluzy pro rozmanité typy úlů. Dobré výsledky lze dosáhnout s kulatým výkluzem, který má více otvorů. Vlastní výkluz má průměr cca 25 cm, osm  paprskovitě uspořádaných průchodů pro včely, je 1 cm vysoký a dá se pevně namontovat malými šrouby do mezidna, které se osadí do prostoru mezi medníkem a spodní částí úlu, nebo se jednoduše přišroubuje k nějaké překližce, kudy včely neprolezou. Musíte zajistit, ať mohou včely procházet jen výkluzem.

Další den se může medník zvednout a odnést na vytáčení téměř bez včel. Plásty ještě disponují zbytkovým teplem ze spodního dílu úlu. Další práce již probíhají bez problémů a bez obav z celého toho drancování. Mohou nastat i některé komplikace a včely se nedostanou do plodiště. Příčin je několik, např.: v medníku je v některých plástech plod, včely se proto nebudou stahovat do plodiště, v medníku je matka a včely se drží při ní, rám medzidna je příliš nízký a včely v medníku se necítí osiřelé, případně přechody ve výkluzu mohou ucpat včely stahující se z medníku. 

Víko 

Při použití nového a moderního víka na nástavkový úl se nemusíme starat o další pomůcky, které jsou v úle potřebné. Je to především fólie a uteplivka. Fólie nám zajišťuje srážení vody v úle vzniklých při odparu vody z medu a při dýchání včel. Včely pak mají jednoduchý přístup k vodě přímo v úle. Uteplivka je důležitá na zateplení víka. Teplo stoupá vzhůru. A právě proto je důležité uteplení hlavně v horní části úlu pro menší únik tepla. 

Mezidno 

Mezidno rozděluje včelstvo např. při chovu matek a tvorbě oddělků. Je to přepážka, která se umístí do prostoru mezi nástavky. Tato přepážka pak musí mít jak nad, tak i pod rámky včelí mezeru. Touto pomůckou si rozdělíme jeden úl na dva a můžeme tak lépe pracovat i s menším včelstvem. 

Očka 

Očka umístěná v nástavcích napomáhají odvádět vodu a přivádět kyslík. Během sezóny tato očka otevíráme celá, aby jimi mohly prolétnout včely pro usnadnění příletu do nástavku. V zimě se toto očko může regulovat na zamřížkované, aby nebylo snadno napadnutelné ptáky. V případě, že tyto otvory včelám vadí, tak si je zatmelí propolisem, proto není účelné je nějak odšprtávat či vyvrtávat. 

Krmení 

Pakliže chceme, aby včelstvo dosáhlo plodového maxima a plné síly hned na jaře, tak musíme takovéto včelstvo vychovávat už v zimě. Prvním úspěchem každého včelstva jsou řádně zakrmené včely. Začít krmit bychom měli do tří dnů od vytočení. Po odstranění nástavků na zimování a přeložení nástavků se zásobami pylu začínáme podávat roztok 3:2, cukr:voda, v pěti litrové sklenici. Obvykle se pro tyto účely používá víčko, které má 80 otvorů. Celkem se podává 15 - 20 kg cukru, podle síly včelstva. Když podáme málo cukru, tak včely vymřou hladem. Když zase naopak včelám dáme hodně cukru, tak nám následně může ovlivnit kvalitu medu v dalším období. Nesmíme zapomenout na to, že vytáčet a tedy i krmit musíme začít ihned, po poslední snůšce. Pakliže krmení zanedbáme, tak si koledujeme o to, že se včelstvo stane loupivé, nebo že bude vyloupeno. Důsledkem toho pak zimní zásoby budou muset zpracovávat zimní včely, což jím nepřispěje k jejich dlouhověkosti. 

Oddělky 

Způsob, jak si vytvořit další včelstvo a rozšiřovat je tak bez rojení se nazývá tvorba oddělků. Už samotný název napovídá, že si z jednoho včelstva oddělíme dělnice do prázdného úlu. Převěšujeme obvykle 3 rámky s mladuškami se zavíčkovaným plodem. Pozor, nesmíme však sebou vzít také matku, proto si ji předem vychytíme. Nástavek, který má 3 rámky s mladuškami a zavíčkovaným plodem doplníme o rámky se zásobami medu a pylu. Oddělku pak ještě můžeme přidat medocukrové těsto. Nutností je voda, která je nastříknutá do prázdých buněk. Protože mladušky ještě nevylétávají ven, nemohli by si vodu donést. Pokud do oddělku umístíme starší včely létavky, tak nám vylétnou do jejich stávajícího úlu. Po jednom dnu osiření těchto dělnic pak přidáme matku v přidávací klícce opatřené medocukrovým těstem.

Přeleták 

Přeleták nám slouží k zamezení rojení. Když má včelstvo rojovou náladu, což se pozná, že jsou zde zakladeny mateří misky, tak uděláme toto opatření proti rojení. Na místo tohoto včelstva umístíme včelstvo slabé, kde zaletí létavky a nakonec se zde i zabydlí. Rojová nálada pomine a slabé včelstvo se rychle posílí.

Mezioddělek 

Mezioddělek vytvoříme rozdělením silného včelstva. Tomuto včelstvu pak vezmeme celý nástavek s plodem. Následně musíme přidat matku či matečník. Mezioddělky následně můžeme spojit z důvodu výměny matky.

Pyl

Roční spotřeba pylu se pohybuje okolo 30 kg u průměrných včelstev. Včelař si může odebrat jen nadbytek pylu. Pokud včelař včelám vezme všechen pyl, tak pak nebudou moci vychovávat plod. Pyl můžeme získávat buď pomocí pylochytu, který se umístí před úl, nebo do dna. V každém případě obsahuje mřížku, která včelám odebírá část rouskovaného pylu. Tento pyl se musí odebírat denně, jinak by zplesnivěl. Dalším způsobem je vypichování medu z pylových zásob pomocí vypichovátka.

 

Sluneční tavidlo 

Stručný popis jednotlivých částí - převzato se svolením: Včelařská farma Holasovice

Základní bedna

Je vyrobena z prken s dvířky vpředu a vzadu na klavírových pantech. Přední dvířka jsou určena pro vyjímání vaničky s voskem, zadní pro vkládání souší (vysune se jimi tavicí plech). Dno je nejlépe vyrobit z jednolité desky (dřevotříska apod.). Výrobě je potřeba věnovat opravdu velkou pozornost, neboť tepelné namáhání je značné. Především v prvním roce jsem tavidlo často opravoval a vyztužoval, přestože jako nové se zdálo být vyrobeno dokonale. Ohýbala se dvířka, povolovaly spoje, vznikaly škvíry, jimiž dovnitř lezly včely a vosy. Nátěr je nutno především z vniřní strany provést černou barvou!

Základní části tavidla 

Jsem použil o tloušťce 6 mm. Možná by se mohl použít i polykarbonát, ale nemám s tím zkušenosti. Sklo přesahuje dole asi o 10 cm, aby dešťová voda mohla volně stékat. Je uloženo na gumovém těsnění a uchyceno ze tří stran profily z tenkého hliníkového plechu. Vpředu je uchyceno háčkem proti sklouznutí při naklánění tavidla. Sklo nesmí být v žádném rámu, který by zastiňoval vnitřek tavidla. Je třeba ho udržovat v čistotě. Znečištěné sklo snižuje průchod slunečních paprsků a tím samozřejmě i účinnost tavidla. Totéž platí při orosení skla. Toto je možno odstranit větráním - otevřením obou dvířek současně. 

Tavicí plech

Je z ocelového plechu o tloušce 3 mm a nastříkán černým komaxitem. Tento materiál má podobné vlastnosti jako smalt. Tloušťka plechu a barva jsou důležité pro akumulaci tepla. Tavení vosku není přerušeno ani při krátkodobém zastínění slunce mraky.

Sběrné korýtko 

Je zhotoveno z nerezového plechu s navařenými čepy, které jsou uloženy v ložiscích. Tím je zaručena jeho vodorovnost při jakémkoli naklonění tavidla. Vanička může být rozdělena přepážkami, což umožňuje do jisté míry oddělit med a nečistoty od vosku. Pro lepší vyjmutí ztuhlého vosku jsou stěny mírně zkoseny. Postavil jsem tavidlo poněkud větších rozměrů, a proto jsem pro lepší manipulaci použil vaničky dvě. Jednu vaničku je dobré mít v rezervě pro případnou výměnu v průběhu dne, kdy je vosk tekutý. 

Uložení tavidla 

Ve vidlici umožňuje otáčení kolem svislé osy i naklápění kolem vodorovné osy. Tím zajistíme kolmý dopad slunečních paprsků. 

Rozměry 

Rozměry tavidla si stanovíme podle používané rámkové míry a počtu souší, které chceme tavit najednou. Sestrojil jsem tavidlo na čtyři souše rámkové míry 42 cm x 17 cm o rozměrech 88 cm x 78 cm x 24 cm a hmotnosti 51 kg. Větší rozměry by zřejmě byly problematické na manipulaci i na pevnost konstrukce. Pokud se někdo rozhodne takové tavidlo vyrobit, musím ho upozornit na to, že především tavicí plech a nerezové sběrací vaničky nelze vyrobit na koleně a s cenou se dostaneme na výši několika tisí korun. Materiálové náklady na výrobu mého tavidla činily v roce 2000 přes 4000 Kč. 

Vylepšení 

Tavidlo je možno zdokonalit i topným tělesem a termostatem. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje vložit dovnitř tavidla břidlicové desky - akumulace tepla. Na originálním slunečním Páleníkově tavidle jso použity také tzv. boční odrážeče pro zvětšení sběrné plochy slunečních paprsků a jako ochrana před ochlazováním větrem. Na svém tavidle jsem nic z toho nepoužil, takže se ke skutečné účinnosti nemohu vyjádřit. Boční odrážeče, které působí na tavidle velmi nekonvenčně, se vlastně staly impulzem, jenž mne k zájmu o tento typ tavidla přivedl. Nakonec jsem je nepoužil, ale i bez nich tavidlo funguje velmi dobře. 

Přednosti 

Myslím si, že toto sluneční tavidlo může být použitelné i ve větších včelařských provozech. I jeden jeho exemplář dokáže totiž za sezónu vytavit velký počet souší. Práce s tavidlem je čistější, ekologičtější a levnější než vyvařování souší mokrou cestou. Vytavený vosk je vynikající kvality a také rámky po vytavení jsou čisté a se zachovalým drátkováním. Ocelové pocínované drátky nerezaví jako při vyvařování ve vodní lázni. Používání tohoto drátku však považuji dnes již za méně vhodné především z hlediska jeho pevnosti. Lépe je používat nerezový drátek a stejné tloušťce (0,4 mm), který se nedá přetrhnout, drátkování rámku vydrží po celou dobu jeho životnosti. Rámky je nutno vybírat z tavidla za provozu horké. Zbytky oklepeme a rámky dočistíme špachtlí. Rámky pokládáme přímo na tavicí plech. Podložení nejrůznějšími mřížkami pro lepší odtok vosku se mi neosvědčilo - mřížky se zalepovaly a bylo je nutné je stále čistit. Plech lehce očistíme širokou špachtlí. Za provozu tavidla pracujeme vždy v rukavicích (jak při odběru vaniček s voskem, tak i při výměně rámků). Teplota v tavidle totiž dosahuje přes 100°C.