Nemoci včel

Varroáza - nemoc způsobená roztočem 

Vzhled 

Tuto nemoc způsobuje vnější roztoč Varroa destructor, česky kleštík včelí. Samička je 1,2 mm dlouhá, má oválný tvar a hnědé zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Tohoto roztoče přenáší včely na svém těle. Může se také přenést třeba i na rámku. Nejčastěji se rozšiřuje tak, že přiletí na těle včely při vletění do cizího úlu. Včely zalétávají do cizího úlu především z důvodu vybrání zásob slabému včelstvu. Rozšiřovat jej mohou také trubci, kteří přelétávají z jednoho úlu do druhého a včely jim v tom ani nebrání a do úlu je vpouští. 

Životní cyklus 

Bionomie Varroa probíhá tak, že se oplozená samička nechá zavíčkovat společně s larvou v trubčí buňce. Trubčí buňku si samička vybírá proto, že trubci trvá vývoj až 24 dní, kdežto dělnici jen 21 dní a včelí matka je v matečníku 16 dní. 13 dní trvá zavíčkování trubčí buňky, je to ze všech největší doba a Varroa to vyhovuje. Ihned po zavíčkování tam naklade vajíčka, a to vždy jen jednoho samečka a poté několik samiček zpravidla tři. V buňce se spáří a sameček uhyne, samičky poté plní svou funkci. Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu, čili krvomízu, která včelám proudí v těle. Včely se poté líhnou s různým druhem poškození, například bez křídel, menší, různě poškozené a znetvořené, nebo se nevylíhnou vůbec. Samozřejmě poškozené včely žijí kratší dobu, než včely zdravé.

Vývoj varroa 

V současné době páchá největší škody na včelách, a proto je nutné znát, jak se proti němu bránit. V 2. pol. 20. století se tento roztoč nazýval Varroa jacobsoni a původně se přiživoval jen na Včele indické. Díky člověkovi, který roztoče přinesl do Evropy v dnešní době škodí na včele medonosné. Varroa také přenáší ostatní nemoci na včelách. 

Ochrana proti varroa 

Proti tomuto roztoči se musí bojovat celý rok. Především musíme znát, v jaké míře se roztoč Varroa vyskytuje ve včelstvech a na základě toho pak podávat jednotlivá léčiva. Ošetření se musí provádět v termínu a současně na každém včelstvu. 

LEDEN - ÚNOR: Vyšetření zimní měli 

Vyšetření zimní měli je povinné, a to pro všechny úly a včelaře, i ty, kteří nejsou členy ČSV. Měl z úlu se odebírá alespoň měsíc po předchozím ometení podložek při posledním ošetření. Tato měl leží na podložce, kterou jsme úl před zimou opatřili. Měl musí být zbavena mrtvolek včel, které se odstraní proséváním, nejlépe přes mřížku. Měl se musí doručit v určené době a v určeném místě základní organizací ČSV od 15. 1. do 15. 2.. Obal, ve kterém je měl, musí být snadno větratelný, třeba kelímky od jogurtu opatřené papírovým víčkem jištěným gumičkou. ZO pak všechny zimní měli pošle na laboratorní vyšetření. Když se zjistí stav roztočů, tak se podle toho dělají ošetření. Opatření, které jsou nutná provést nám pošlou z laboratorního vyšetření. Nejprve se natírají víčka zavíčkovaného plodu a také se ošetřuje fumigací. Pokud se vykytuje roztoč průměrně v počtu 3 a více na včelstvo, pak musíme dále včelstvo přeléčit. Signalizuje to špatně provedenou práci na podzim.

BŘEZEN - DUBEN: Nátěr víček od zavíčkovaného plodu 

Nátěr je prováděn přípravkem M - 1 AER, který je k dodání jen na veterinární předpis.  Tyto natřená víčka budou ochráněné látkou Fluvalinat. Tato látka působí na roztoče v buňkách, a také na roztoče na včelách mimo buňky, které přechází přes tato natřená víčka. Do 50 ml/5 kapek výrobku M - 1 AER. V lahvičce je 2,5 ml látky. Z hygienických opatření musí mít každé stanoviště svůj štětec. Povolená plocha nátěru je jen do 10 dm2. Proto je nejlepší nátěr dělat už koncem února, nebo začátkem března, kdy je plocha zavíčkovaného plodu menší. Zaleží však i na rozvoji včelstva a také na nadmořské výšce, podle které se bude lišit období aplikace přípravku. Po 15. 4.  je nátěr plodu zakázaný. Po nátěru se provádí i fumigace. 

DUBEN - ČERVENEC: Odparné desky s kyselinou mravenčí 

Kyselina mravenčí působí jednak na roztoče Varroa destructor, ale také na Nosema apis a na Ascosphaera apis. Deska se v první fázi umístí v regulačním obalu do podmetu úlu nebo mezi nástavky. Kyselina se odpařuje z pěti otvorů až do odpaření poloviny obsahu. Odparná deska by měla být umístěna v minimální vzdálenosti ke spodním loučkám rámků 1-2 cm, nebo na stropě. Po odpaření poloviny obsahu kyseliny mravenčí se regulační obal odstraní, to se pozná tak, že otvory zhnědnou. Obsah  85 % kyseliny mravenčí je v jedné desce 40 ml. Přípravek se používá jen tehdy, když už v úle není konzumní med. 

ČERVENEC - ZÁŘÍ:  Kontrola spadu Varroa na  podložkách 

Abychom jsme si udělali představu, kolik roztočů se vyskytuje takřka v nové sezóně, tak je musíme sledovat na podložkách. Podložky se používají zejména proto, že vymetením podmetu by část mohla spadnout do štěrbin a skulin a nezjistili bychom správný počet roztoče. Z tohoto důvodu se do podmetu úlu vkládá podložka, která se skládá ze dvou částí. Je to hladká podložka a síto, které jsou k sobě přidělané sichrajskou. Na této podložce roztoči ulpí. Síto je umístěno na podložce z toho důvodu, aby je včely z podložky nemohli odstranit, mají v sobě totiž čistící pud. Podložka je kontrolovaná 1x/týden, za zvýšený stav se považuje 10 roztočů/den. 

ČERVENEC - SRPEN:  Aplikace gabonového  pásku 

Gabonový pásek je k dostání jen na veterinární předpis. Balení obsahuje 50 proužků + háček na zavěšení jako vzor. Používat se může až po snůškovém období. Mezi plodové plástve včelstva se zavěsí 2-3 proužky na dobu jednoho měsíce. Dostupné jsou dva druhy. PA-92 nepodléhá veterinárnímu omezení. Gabon PF-90 podléhá vet. omezení - musí být po dvou letech používání třetí rok neaplikován. Rozšiřuje se fyzickým kontaktem včely s proužkem. 

LISTOPAD - PROSINEC:  Fumigace 

Fumigace je aplikace pásku, na který se nakape 2-4 kapky podle síly včelstva a pásek se pak zapálí. Za hodinu se musí zkontrolovat, jestli pásek shořel. Roztoči spadnou na podložku za 1 den. Fumigovat se může až do doby, pokud venkovní teplota není menší než 10 °C, protože včely vytváří chumáč, přes který je léčení neúčinné. Nepronikne totiž do středu a jsou tak vyléčeny pouze krajní včely. Na veterinární předpis je k dostání látka Varidol FUM či Varidol AER. Jedna lahvička obsahuje 5 ml. 

LISTOPAD - PROSINEC:  Aerosol 

Ošetření aerosolovým vyvíječem, který je opatřen kompresorem a motorem, je zatím nejefektivnějším léčením. Je to také léčení, které je nutné provést, když je zjištěn počet roztočů v denním spadu vyšší než 1. Aerosol, na rozdíl od fumigace, pronikne chomáčem včel, který včely vytváří, je-li venkovní teplota nižší než 10 °C. Aerosolový vyvíječ vlastní proškolení lidé a většinou v rámci ZO jsou jmenování tito lidé, kteří provedou léčení za určitý poplatek. Takovýto člověk nejprve utěsní všechny škvíry, kterými by mohl aerosol unikat. Utěsní také část česna hadrou. Drouhou částí prostrčí nástavec, který je opatřený izolepou, která se lepí vždy zvlášť pro každé stanoviště, aby nedocházelo k přenosu nákaz. Aerosol při vdechnutí proniká do plic, a proto je nutné mít při jeho používání ochrannou pomůcku - respirátor s chemickou vložkou A 1. Proto takovýto člověk pracuje sám při předem sjednaných instrukcích. Látky, a to Varidol AER nebo M-1 AER, které se smíchají s vodou, pokud je venkovní teplota větší než 10 °C nebo s acetonem, když je venkovní teplota nižší než 10 °C. Pod tlakem 350 kPa se vhání částice po dobu 30 sekund, jde-li o acetonový roztok nebo 2 minuty, jde-li o roztok s vodou. Po týdnu se očistí podložky, kde spadli roztoči vyhubení aerosolem. Za měsíc po očištění lze odebrat povinný vzorek zimní měli. Proškolení lidé vědí mnoho užitečných informací, které je nutné dodržovat, chceme-li minimalizovat škody roztoče Varroa destructor. Všechny uvedené přípravky lze zakoupit na veterinární předpis ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole. 

Mor včelího plodu - bakteriální onemocnění 

Nemoc, která je bakteriálního původu se nazývá mor včelího plodu. Způsobuje jej bakterie Paenibacillus larvae, která žije ve střevě larev. Larvy uhynou a celé včelstvo početně slábne. Včely v první fázi napadení vynášejí napadené larvy z úlu ven, záleží však jen na jejich čistícím pudu, jak se o tuto nákazu budou starat.  Bakterie se rozšiřuje spory, které se na včelím díle projevují díry ve víčkách buněk, pod níž je rozložená kukla. Tyto spory se však mohou rozšiřovat i z pomůcek a nářadí, které přišlo do kontaktu se stanovištěm nakaženým morem. Na účinnou léčbu ještě nikdo nepřišel, proto to čeká na vás. Jediné řešení jak nerozšiřovat nákazu je spálení všeho, co mohlo být infikované a vyhlášení 5 km ochranné zóny od místa výskytu nákazy, kde se nemůže se včelstvy kočovat a také nějak pohybovat. 

Paralýza včel - virová nákaza 

Virové nákazy se projevují např.: pytlíčkovitým plodem, zakrnělými křídly včel, černajících matečníků atd.. Kdo se především podílí na přenosu viróz je roztoč Varroa destructor. Český název asi nejrozšířenější virovou nákazou je Paralýza včel. Paralýza se objevuje výjimečně.

Nosematóza včel - houbové onemocnění 

Nosematóza je onemocnění zažívací traktu dospělých včel. Způsobuje jej houba, která se množí v žaludku včely. Onemocnění vzniká z důsledku, že včely nedokážou dostatečně strávit potravu přes zimu. Většinou vzniká při ponechání medovicového medu v úlu. Medovicový med je totiž hůře stravitelný, naopak cukr, kterým se na podzim krmí v cukerném roztoku je nejlépe stravitelný. Jelikož včely nedokážou vše z medovicového medu strávit, tak si přeplní výkalové vaky. V důsledku přeplnění vaků včely začínají kálet v úle. Zdravé včely si přes zimu plní výkalové vaky, které si na jaře vyprázdní mimo úl. Když včely začnou kálet v úle, tak se v něm začne rozmnožovat houba, která špatně snáší vysokou teplotu, proto se mu můžou silná včelstva ubránit při tvorbě tepla. Léčení se provádí instalací odparné desky s kyselinou mravenčí.

Zvápenatění včelího plodu - houbové onemocnění

Larvy včel se infikují potravou, onemocnění propukne v jejich střevech. Houba  Ascosphaera apis spotřebovává veškerou potravu, kterou larva dostane, nakonec ji zcela vyhladoví. Poté prorůstá a požírá celé tělo, které "zvápenatí". Barva mumií bývá nejčastěji bílá či různé odstíny šedé. Spory přežívají až 15 let. Onemocnění lze léčit odparnými desky kyseliny mravenčí, předcházení spočívá v časté obměně včelího díla, tak aby tam nezůstávali staré černé plástve, které onemocnění mohou přenášet.

 

Škůdci včel 

Zavíječ voskový - Galleria mellonella,  Zavíječ malý - Achroia grisella 

Tito škodliví molové se živí voskem. Vosk vyžírají housenky, vyžírají jen včelí dílo, tedy buňky. Roztavený vosk už nežerou. Larvy za vyžraným voskem tvoří pavučinku vyplněnou výkaly. Nejraději mají buňky, kde se vyvíjel včelí plod. Jsou v nich totiž zbytky kokonů, které larvám dodávají bílkoviny. V úle tyto škůdce včely dokážou zlikvidovat, jsou ale nebezpečné na skladech voskových plástů. Tyto plásty  se schovávají přes zimu pro rozšiřování včelstev v období jara. Bránit se proti zavíječi jde mnoha způsoby. Zavíječ nemá rád průvan, a proto je vhodné skladovat plásty v průvanu. Další obranou proti zavíječi je skladování plástů v místnostech s teplotou nižší než 10 °C, kdy se zavíječ pod touto teplotou už nevyvíjí. Nejlepším způsobem je však síření plástů. Síření probíhá mimo úl. Sirné knoty se zapálí v plechové krabičce s otvory, do tzv. vysířovací lampy, aby nemohlo dojít ke vznícení rámků. Rámky se poskládají do krytů, které můžou tvořit části nástavkových úlů. Nástavky se poskládají na sebe tak, aby se mohly shora vysířit. Vysíření probíhá nejméně 3x v intervalu 14 dní. Mnozí včelaři si myslí, že stačí vysířit rámky pouze jednou, což je zásadní chyba. Nemusí se poté divit, že se zde zavíječ objeví. Také se musí znovu zkontrolovat, jestli jsou rámky důkladně uzavřené. Rámky lze na jaře použít znovu do úlu. Vysíření na rámcích nezanechá žádné stopy. 

Tumidóza

Lesknáček úlový - Aethina tumida pochází z Afriky a v ČR se zatím nevyskytuje. Požírá vše, co najde v úle, tedy včely, plásty s mednými i pylovými zásobami, larvy, kukly. Naše včela medonosná nemá obranné mechanismy proti tomuto škůdci na rozdíl od afrických včel. Dospělí brouci umí ošidit včely strážkyně, které číhají na nezvané hosty v úle. Samičky se tak nepozorovaně dostanou do úlu a nakladou tam až 30 000 vajíček. Larvy potom požírají všemožné v úle a slézají pod úl do země se zakuklit. Z kukly se vylíhne brouk, který naklade vajíčka do úlu, ale i mimo úl. Brouci totiž vůbec nejsou závislí na včelách, protože se mohou rozmnožovat i na sladkém ovoci. Obrana proti tumidóze zatím není vyvinuta. Nejúčinnější by bylo zabránit importu brouka.

Ptáci, myšovití, rejskovití, ostatní savci 

Hmyzožraví ptáci škodí většinou na úlech, klovou v nich totiž díry a kazí podstatu celého úlu. I při opakovaném zpravování úlů si ptáci nedají pokoj a úly stále znehodnocují.  Hlavním důvodem pro znehodnocování úlu ptáky je lehké získávání potravy. Ptáci tak mohou způsobit značné škody i na včelách. Mezi tyto ptáky patří především datlovití. Při silném napadení je nutné chránit úly sítěmi. Myšovití a rejskovití si hledají především přes zimu v úle obydlí. Včely jsou v zimním chomáči, který je jen v části úlu. Proto nemůžou vyhnat vetřelce ven. Tito škůdci si však v úsilí vybudovat obydlí staví svá hnízda i z plátů a můžou způsobit značné škody na úle. Z hygienických důvodů nejsou v úle také přízniví, protože zde zanechávají své výkaly. Rejsci jsou na rozdíl od myší hmyzožraví, proto můžou způsobit škodu i na včelách. Kromě těchto škod se přičítá také vyrušování včelstva, které může způsobit i jeho úhyn. Na obranu proti ním se dává na podzim mřížka na česno, která znemožní vstup těchto škůdců do úlu. Na jaře se však musí tato mřížka odstranit, aby neznesnadňovala vlet a výlet do a z úlu. Ostatní savci, jako třeba medvědi se v ČR vyskytují v menší míře, a proto působí také menší škody. Medvědi jsou ale první savci, ještě před člověkem, kteří využívali včely ke své potravě. Po medvědech brtnících se pojmenovali první včelaři, a to brtníci. Tito včelaři hloubili díry ve stromech a předpokládali, že se do nich roj usídlí. Když se usídlili, tak je pak vybírali stejně jako medvědi brtníci. Otázkou zůstává, jestli člověk také nepatří do skupiny škůdců včel.