Život včel

Jak je to zařízené u včel, jak vypadají a jaká je jejich bionomie? Na to se ptají mnozí lidé, kteří se chtějí dozvědět něco o stavbě těla, způsobu života včely a kteří se také zajímají o různé zvláštnosti ve světě včel. Snad zde postupem času najdete odpovědi na všechny vaše otázky, které vám pomohou k objevení tajuplného a doposud zcela neprozkoumaného života včel.

Včelstvo

Včelstvo je společenství včel o jedné matce, několika tisících dělnic a v určitém období i o několika stech trubců. V letních měsících jich je okolo 60 000. V zimních měsících okolo 20 000. Počet včel je pro včelaře rozhodující při posuzování, zdali mají včelstva silná či slabá. Profesionálové používají tzv. úlové váhy, které mohou tuto informaci dovést do velké přesnosti.

Úl

Dnešní včelaři chovají včely v úlech. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy Brtníkové obcházeli dutiny stromů, ve kterých včely hnízdily a kterým celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama podobni medvědům med odebírali. Pak přišli na svět dřevěné úly vyrobené ze starých kmenů stromů. Těmto krásným, avšak nutno uvést velmi nepraktickým úlům, se říkalo „kláty“ a my známe pár včelařů, kteří si je z lásky ke včelám umístili prázdné na zahradu. Další typem úlů byly tzv. košnice – úly vyrobené ze svazků slámy. Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80tých letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku. A tak jak rychle přišly na trh například polystyrenové úly, plastové mezistěny apod., tak také rychle odešly. Včelařina tak zůstává krásným oborem (pro mnohé koníčkem), kde spolu s ocelí a jinými kovy vítězí přírodní materiály jako je dřevo či včelí vosk, který se jako produkt včel do včelstev zase navrací.

Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná, včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá  zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období. Více úlů může být seskupeno do jedné dřevěné stavby, která se nazývá včelín. 

Matka 

Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko jako jakékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě, kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává a také speciální buňce, ve které vyrůstá, dostanou její pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. Tím pádem se stává včelou, která má umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Té speciální stravě, kterou je včelí matka krmena, se říká „mateří kašička“.  Zvláštní buňce, ve které vyrůstá se říká „matečník“. Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně veliké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce tzv. semen (samčích a samičích spermií), které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojuje. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka použije neoplozené vajíčko, tak se z něj později vyvine trubec. Jestliže vajíčka oplodí spermiemi, tak vznikne dělnice.

Dělnice 

Dělnici nebylo dáno vyrůstat v buňce takové velikosti a s takovou stravou, aby se jí dovyvinuly pohlavní orgány a tak má pohlavní orgány zakrnělé. Mají například orgán s názvem „hltanová žláza“, který u mladých včel slouží na výrobu mateří kašičky a u včel starších na přeměnu nektaru v med. Dále mají  také orgán s názvem „voskotvorná žláza“, kterou mají dělnice na zadečku a která za příhodných podmínek produkuje malé voskové šupiny - vosk. Dělnice oproti matkám mají také i vonné tzv. Nossonovy žlázy, určené pro výrobu speciálního feromonu jedinečného pro celé včelstvo. Dělnice mají speciální tvar zadního páru nohou uzpůsobený pro sběr pylu, mají mohutnější kusadla atd.. Posláním dělnic ve včelstvu je krmení a péče o matku, výchova a krmení potomstva, udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, ve kterých jsou včely vychovávány a do kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče atd.. Každá dělnice si v průběhu života vyzkouší skoro všechny úkoly. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavařkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu – stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení  propolisu atp.. Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle toho jaká činnost jí je přidělena se dožívá ještě 7-21 dní. V zimních měsících, kdy včely úly neopouštějí se dělnice dožívají 6-8 měsíců. 

Trubec 

Trubec je včelí sameček, který vzniká tzv. partenogeneticky, což znamená, že k jeho vylíhnutí není potřeba oplození spermií. Proto své genetické vlastnosti dále dává pouze matka. Trubec je nejširší ze všech včel, dlouhý je pak přibližně stejně jako matka. Na rozdíl od matky a dělnic však nemá tak krásně ladné tvary, jemné křivky. Přechody mezi hrudí a zadečkem jsou ostré, vypadá jako válec. Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen oplodnit matku. Trubec odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Včelí matka se spáří na trubčím shromaždišti hned s několika trubci (5 - 10) najednou. Každý trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává. Pokud trubci není ani jednou matkou dovoleno spářit se, umírá také. Buď jeho tělo nevydrží nával v něm se tvořícího spermatu a on doslova praskne, nebo umírá jako „bezdomovec“. Včely totiž všechny trubce kolem července a srpna doslova vystrkají z úlu, neboť reprodukční období pro ně skončilo a začne zase až kolem května roku příštího. 

Zoologie  

Zrak 

Včela má celkem pět očí. První dvě jsou tzv. složené oči a další tři očka jsou jednoduchá. Všechna se nalézají na hlavě. Na rozdíl od trubce, který má složené oči hned na více než 70% hlavy, má matka i dělnice složené oči pouze na bocích hlavy. Tyto oči jsou zaostřené na nekonečno. Ostatní tři jednoduchá očka jsou zaostřena pouze na krátkou vzdálenost. Místo řas mají včely mezi očky složených očí jemňoulinké chloupky. Vidí přitom barevně jako člověk, avšak společnou mají pouze šíři spektra barevného vidění. U člověka je toto spektrum v oblasti dlouhých vln, kdežto u včel v oblasti vln krátkých, tzv. ultrafialových. Proto se také říká, že včely jsou tzv. fototaktické, tzn. že letí vždy za silnějším světlem. 

Orientace 

Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem. Včela má tzv. topografickou paměť. Když jí zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte ji do sklepa a vypustíte ji třetí den ráno, sebere se, na vstupu svého "mikroprocesoru" si vloží čas, který strávila v bedně, na výstupu jí vypadne úhel, pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se tak, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči a letí přímo ke svému úlu. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o pět centimetrů vpravo, pak včely budou místo do česna létat mimo právě o pět centimetrů. 

Bionomie 

Opylování 

Včelařské časné léto je obdobím rojení a časem prvního medobraní. Včely jsou v plné síle a mimo sběr pylu se ze všech sil věnují přinášení nektaru z právě kvetoucích rostlin. Nektar květinám slouží jako lákadlo pro opylovače všeho druhu, z nichž jsou včely těmi nejpočetnějšími, nejuniversálnějšími, nejpřizpůsobivějšími a tím pádem i nejužitečnějšími. Čmeláci, motýli, různé druhy blanokřídlého hmyzu, ale i kolibříci a další opylovači opylují jen 5 % rostlin. Na včelu zbývá těch 95 %, což je pořádné sousto. Na tomto místě je možná dobré připomenout, že opylování je ve své podstatě  nezbytné pro jejich rozmnožování a tudíž přežití. U hospodářských plodin či u ovocných stromů jsou produkty rozmnožování užitečné pro obživu člověka a zvířat (jako třeba jablka, hrušky, bobule apod.) a tak je opylování důležité i pro živočichy. Dobrá produktivita a kvalita plodů je u většiny hmyzosnubných rostlin (ty, které se nedokážou opýlit větrem, vodou apod.) závislá zejména na včelách, protože konstrukce jejich těla  je pro vniknutí do květu a jeho opylení jedinečná. 

Rojení 

V období časného léta se včelaři snaží zabezpečit včelám dostatek prostoru pro jejich rozvoj, což činí zvětšováním úlu - přidáváním tzv. nástavků, do kterých včely ukládají medné zásoby (medníky). Tyto i další činnosti vedou k omezení rojení, tedy dělení včelstev. Načasování je přitom velice důležité, protože rozvoj včelstva je velice dynamický a v průběhu 14 dní může včelstvo zesílit natolik, že se prostě do úlu již nevejde. Matka pak omezí distribuci mateří látky, vznikne rojová nálada, dělnice připraví zvláštní buňky – matečníky, stávající matka je zaklade a jakmile se první z nich narodí, stará matka s několika desítkami trubců a s několika tisíci dělnic vylétne z úlu a usadí se na nějakém stromě, jak tomu většinou bývá. 

Včelí tanec 

Včela medonosná - Apis mellifica je důležitým opylovačem, který opyluje až 95 % všech rostlin. Z přírodních zdrojů využívají nektar, pyl, medovici, vodu a pryskyřičné látky ke své činnosti. Samy si však tyto zdroje musí najít. Rostliny hledají podle smyslových orgánů, kterými jsou hlavně oči a nos. Včely mají oči složené a velice dobře vnímají záření, pomoci kterého nalézají pastvu. Mezi barvy nejlépe až provokativně svítící patří žlutá, čili z rostlin je to hlavně řepka olejka. Včely létají jeden den vždy jen na jeden určitý druh rostliny, tzv. "důvěra rostlin". Jedině proto může dojít k dokonalému opylení. Aby ale nemusely pastvu hledat všechny, tak mezi sebou komunikují pomocí tanečků. Ve včelích tancích se uplatňuje včelí kompas, který umožňuje včelám orientovat se pomocí toho, kde se zrovna nachází slunce. I když je slunce pod mrakem, tak ho včela vidí, protože umí vnímat polarizované světlo. Další nástroj, který používá, jsou vnitřní hodiny,  které jí umožňují sledovat, jak daleko má letět. Včela umí přenášet tyto informace druhým včelám. Ostatním včelám řekne, v jaké pozici se pastva nachází vzhledem k aktuálnímu postavení slunce. Když se z pastvy vrátí tak už provádí samotný tanec na plástvích v úle. Při tanci je "pronásledovaná" ostatními včelami, které si údaje zaznamenávají. Pokud je vzdálenost od snůšky menší než 100 m, pak včela provádí kruhový tanec. Když je pastva dále než 100 m, asi do 5 km, tak včela tančí osmičkový tanec. Při osmičkovém tanci včela nejprve provede kývavý či natřásavý tanec na přímce, kdy natřásá svým zadečkem doleva i doprava. Podle toho, jakým směrem je tato přímka vedená určí ostatní včely úhel od současného postavení slunce k pastvě. Podle rychlosti projití jednoho kruhu zjistí, jak daleko se pastva nachází, kdy se to řídí úměrou, čím déle jí bude trvat, než se otočí, tak tím je delší cesta a naopak.

Na jakou světovou stranu umístit úly? 

Asi nejvýhodnější postavení česna je na východ. Pokud budete bádat a říkat si, kdy je největší snůška, jestli ráno, nebo na večer, tak vás můžu ujistit, že bádat už nemusíte. Se snůškou to totiž nemá co dočinění. Hlavním faktorem jsou sluneční paprsky. Otočení úlů směrem na jich bych nedoporučoval, protože přímé sluneční paprsky nejsou pro včely příznivé. Důležitý je taky zástin přes teplé letní dny, aby se úly příliš nepřehřívaly. Takovýto stín nám poskytují stromy poblíž stanoviště. Nejideálnější postavení česna je na východ. Paprsky jsou ještě nízko postavené a včely tyto paprsky budí k tomu, aby vylétávaly z úlu hned od začátku dne. Nic nepokazíte, když úly postavíte směrem na jihovýchod. Také velice záleží na dalších znacích stanoviště a na typu chovaných včel. Je nesnadné radit tabulkově. Rozhodně by měl každý včelař sám bádat, pozorovat a sledovat, co je pro něho i pro včely nejlepší. 

Jak najít neoznačenou matku? 

Matka se musí vyměnit tehdy, pakliže je už stará a neklade, nebo je-li včelstvo bodavé či jinak neuspokojivé. Především u agresivních včelstev platí už známá a odzkoušená rada. Když dáte doprostřed plodiště včelstva, u kterého chcete vyměnit matku, plod z jiného mírného včelstva, tak se zde asi do hodiny objeví obtížně hledaná matka. Ta zde agresivně slídí, protože jí plod jiného pachu vadí. Pak už stačí tento označený rámek vyndat a matku utratit a vyměnit za jinou. 

Jak dokonale vytočit med z pláství? 

Ještě trochu medu po vytočení v medometu zůstane. A otázkou pro nás je, co s ním? Asi nikdo nemá tak dokonalý medomet, který by plástve doslova vymačkal. Proto je musíme medu zbavit jiným způsobem. Nejlepší je, aby si ho včely přebraly a uschovaly do prázdných buněk. Pozor. Nesmíme však tyto plástve umístit do volného prostoru ven, protože to včelám navnadí pocit slídivosti a slídit už nepřestanou. Když však dáme tyto vytočené plástve zpět do medníku ještě asi tak na 3 dny, tak si je včely zpracují a my je pak můžeme odvčelené uschovat na příští sezónu. Nesmíme ještě zapomenout na to, že ihned po odebrání rámků k uschování, musíme rychle začít krmit. Jinak opět včely chytí náladu slídivosti. 

Co s víčky z odvíčkovaného medu? 

Víčka si můžete buďto uschovat a umístit do úlu na jaře, jako podněcování. Dát jim tato víčka na zpracování hned po ukončení snůšky bych nedoporučoval, protože čím méně medu včely zpracují, tak tím budeme mít klidnější spaní, protože si tak rychle nenaplní výkalové vaky. Druhou možností, co provést s víčky je, udělat z nich alkoholický nápoj. Do pálenky tato víčka necháte na chvíli vyluhovat a po přecezení dostanete slivovici s příchutí medu, někdy označovaná jako nepravá medovina. 

Ozářená voda

Poslední zmiňovanou radou je ozářená voda. Do prostoru okolo včel dáte na určitou dobu vodu ve skleněných lahvích. Doba se mění v závislosti na síle včelstva. V létě je to asi týden a v zimě asi dva týdny. Voda zůstane chuťově stejná, ale molekuly se budou pohybovat úplně jinak. Kmitání vody je pravým opakem kmitání mikrovlnné trouby. Tyto mikrovlny negativně ovlivňují pohyby částic, a proto jsou škodlivé. Některé mýty s touto vodou spojené nám zaručují špatný pohled na tak zázračný produkt. Voda má být prý mírně zkalená a má perlit. To je však nesmysl. Struktura vody se nijak nemění. Za pět minut po požití vody budu zdravý. To je také mýtus. Jako přírodní léčivo se i voda projevuje po dlouhodobém užívání. 

Stanoviště včelstev 

Stanoviště včelstev patří mezi základní činitele úspěšného včelaření. Každý začínající včelař si předkládá problém, kde umístit včely, aby jim stanoviště vyhovovalo co nejlépe ve všech směrech. Většina včelařů hledá pomoc u zkušených včelařů, nebo v odborné literatuře, což jsou nutnosti k úspěšnému včelaření. Včely musíme orientovat na správnou světovou stranu, to mnozí včelaři zvládají, ale přihlíží i na další kritéria? Které? Máme jich tu hned několik:

• orientace, podle světových stran
• průměrná roční teplota a její výkyvy
• průměrný úhrn srážek
• převládající větry
• přístupnost vody
• zastínění
• dostupnost pastvy po celé snůškové období
• zimování bez rušivých vlivů
• vzdálenost od bydliště
• přístupová cesta
• bezpečnost pro ostatní osoby
• souhlas majitele pozemku 

JV je nejlepší světová strana. Včely se sluncem vstanou ani ne moc brzy a ani ne moc pozdě. Průměrnou roční teplotu a její výkyvy sice nijak neovlivníme, ale můžeme ovlivnit zateplení úlů, zejména máme-li je postavené v chladném prostředí. Průměrný úhrn srážek má záběr v širokém okolí, nijak jej neovlivníme, ale tam, kde více prší, je větší výnos nektaru a menší výnos medovice. Naopak tam, kde prší, mají včely menší možnost vyletět. Vliv převládajících větrů umírníme tak, aby přímo nesměřoval do česna. Větší pootočení na východ, nebo na jih záleží na konkrétní poloze. Přístupnost vody je hodně důležitý faktor. Pozor, voda musí být nezávadná. Zastínění je vhodné zejména v odpoledních hodinách pomocí stínu ze stromů. Včely tak nemusí nijak tlumit své funkce v důsledku snížení teploty. Dostupnost pastvy po celé snůškové období nejvíce ovlivňuje výnos medu. V zimování zabráníme vnikání škůdců do úlu. Vzdálenost od bydliště a přístupová cesta ovlivňuje náklady na dopravu, které výrazně ovlivní cenu medu. Souhlas majitele pozemku je nutný.