Včelařův rok

Včelař vykonává manuální práci a jednotlivé úkony ve včelstvu podle ročního období a podle požadavků včel. Ne vždy jsou ale včelařovi úkony správné, což může ihned poznat podle chování včel. Tato stránka obsahuje stručný manuál základních činností podle určitého měsíce v roce. Včelař musí své práce přizpůsobit i vzhledem k nadmořské výšce a počasí.

LEDEN

V lednu jsou včely v zimním chomáči, aby si udržely teplotu v úle vyšší než 10 °C. Matka je uprostřed a včely se střídají. Krajní včely musí jít doprostřed, aby nezkřehly, a naopak. Teplota uvnitř chomáče je asi 20 °C a na kraji 10 °C. Matka už zase po dlouhé pauze začíná klást vajíčka, ale jen v menší míře. 

Od 15.1. do 15.2. se musí odevzdat do laboratoře zimní měl na vyšetření. Jsou to zbytky vosku, různých nečistot a především roztoče Varroa destructor, jehož počet se v měli zkoumá. Je nutné zkontrolovat stav úlu a včel gumovou hadicí, která se prostrčí přes česno úlu hlouběji do úlu a poslouchá se, jak včely bzučí. Pokud bzučí hodně, tak se jím něco nelíbí, např. výskyt vetřelců, jako jsou myši, hraboši a ptáci. Pokud však včely nebzučí vůbec, tak s nejvyšší pravděpodobnosti uhynuly na nějakou nemoc či na nedostatek zásob, nebo na přeplnění výkalových vaků. Výkalové vaky si můžou přeplnit, pokud zůstanou v úle nevhodné zásoby, a to medovicový med. V zimě je hodně času na studování odborné literatury.

ÚNOR 

Aktivita včel zůstává stejná jako v lednu, plodování matky se začíná pomalu zvyšovat. 

Včelař si také v tomto období připravuje nové rámky do úlu. Rámek je důležitou součástí úlu, se kterou se manipuluje. Pokud nejsou v úle rámky, tak si včely staví tzv. divočinu, jako kdysi, když obydlovaly duté prostory stromu. Divočina je postavená šikmo, kdežto rámky můžeme postavit pouze kolmo k úlu a můžeme vytvořit buď tzv. teplou stavbu či studenou stavbu. Postavení rámků u teplé stavby je rovnoběžné s česnem úlu, kdežto postavení rámků u studené stavby je kolmé k česnu. Rámky jsou tvořeny z dřevěných louček - z měkkého lipového dřeva. Skrz rámky jsou udělané otvory pomocí děrovače rámků, kterými je provlečen včelařský drátek, na který je upevněný mezerníky. Mezerníky slouží na dodržení včelí mezery v úle, tedy takové mezery, aby jí včela prošla a aby ji nezatmelila. Na tyto rámky se přitaví mezistěny z vosku, na kterém je předlisované včelí dílo, které si včely dostaví z voskových šupinek, které stírají nohou z těla. Rámky se pak umístí do úlu a do včelích buněk jsou pak ukládány zásoby pylu a medu a také je do nich kladen plod. Rámky a stěny úlu včely pokrývají propolisem, aby nedošlo k jejich zplesnivění. 

BŘEZEN 

^{legenda: P = pyl, N = nektar, M = medovice, značky znamenají produkci snůšky od předjaří do podzimu} 

^{Z dřevin kvete vrba - P, N, M, javor - P, N, M, líska - P, olše - P, topol - P,M.} 

Březen, časné jaro, je specifický pro pročišťovací prolety včel. Tyto prolety dělají včely z důvodu vyprázdnění svých výkalových vaků, které se jim přes zimu naplnily na maximum, jelikož přes zimu zůstávají včely v úle a udržují si zde teplo uvnitř chomáče. Pod hranicí teploty 10°C včely prochladnou a hynou. Chumáč se přes toto období rozpustí a od doby plodování si včely udržují teplotu 34-35 °C. Tato funkce se nazývá termogeneze, což znamená udržování konstantního tepla tělesným třesem. Včely začínají nosit do úlu pyl, vodu, propolis a nektar. Pyl se uchovává v buňce pod medem, aby nedošlo ke zkažení pylu. Pyl je důležitý pro vývin larev. Výchovu larev mají na starosti včely, které se vylíhly minulý rok v podletí a přežily zimu, jsou to tzv. dlouhověké včely, které žijí 6-8 měsíců. Včely, které se v časném jaře a v létě vylíhnou se nazývají krátkověké včely, které žijí 4-8 týdnů a jejich úkol je nosit do úlu pyl, nektar, medovici, vodu a propolis. 

První vstup do včel se doporučuje, dosáhne-li venkovní teplota nad 16 °C. Včely jsou po zimě ještě unavené a zesláblé, proto se také stává, že jsou velice klidné a mírné. Hlavní, co musí včelař udělat, je vstoupit do včel a zkontrolovat, zda včelstvo má matku, což se pozná podle výskytu plodu v plástech. Včelstva se podnítí k co největší síle narušením voskových víček na zbytcích zimních zásob v plátech, což včely donutí tyto zásoby konzumovat, přenášet a manipulovat s nimi. Pokud je v plástech nedostatek těchto zbytků zásob, tak lze také podnítit včelstvo cukrem, v roztoku 1:1, voda:cukr. Víčko, které se dává na láhev s roztokem se nazývá podněcovací a má zpravidla 16 otvorů. Včelstvo, které přežilo zimu v malé síle nebo ztratilo matku se musí spojit s druhým včelstvem. Dělá se to tím způsobem, že se vybere jedna matka a dělnice se přes proděravěný novinový papír postupně spojí. Spojení musí být pozvolné a pomalé, aby si zvykly na jiný pach včelstva. Lze také vytvořit dvoumatečná včelstva, která se vytvoří spojením dvou úlů přes proděravěný novinový papír a mateří mřížku. Dvoumatečná včelstva musíme ale na konci dubna zase rozpojit, aby nedošlo k vytvoření rojové nálady. Přijdou nám výsledky rozboru zimní měli, se kterými se musíme srozumět a popřípadě léčit včelstvo proti varroáze.

 

Včelstvo k co nejrozsáhlejšímu kladení musí mít také dostatek pylových zásob pro výkrm plodu. Pyl lze koupit umělý, nebo podpořit včelstvo kočováním ke dřevinám, které v toto období nabízí dostatek pylu. Včelař může také zajistit výskyt těchto dřevin v okolí včelstev i jejich výsadbou. Je dobré využít rumišť a nevyužívaných ploch u vodního zdroje, jakým je například potok. Při domluvě s majitelem pozemku může včelař dřeviny, např. jívu namnožit pomocí prutů. Sázejte pruty samčí, čili prašníkové, protože právě ty budou poskytovat pyl. Pruty dlouhé 1-2 metry se jednoduše na jaře zapíchnou do země a vrby, jsou-li blízko u zdroje vody, nemají problém zakořenit. Je vhodné tyto pruty také ochránit  před zvěří papírovými baly, které se za čas rozpadnou. Pokud vrby zarostou buření, tak se musí ožnout, ať mají dostatek světla.

Postup při výsadbě vrb

Nejefektivnější vrba, co se produkce pylu týče je vrba lýkovcová - Salix daphnoides. Nejznámější vrba je vrba jíva - Salix caprea. A asi nejrozšířenější je vrba bílá - Salix alba. V přírodě se nachází mnoho dalších druhů vrb. Vrby po výsadbě začínají kvést od 5 do 10 let. Roubovanci kvetou hned další rok. Vrbu jívu není možné rozmnožit pomocí prutů, protože špatně zakořeňuje, takřka vůbec. Proto se jíva většinou roubuje na vrby ostatní. Sama se ale také umí velice agresivně rozmnožovat náletem semen. Pruty odebrané z ostatních vrb by měly mít max. 2 roky (nejlépe letorost) a délku okolo metru. Odebíráme je v polovině února a do dubna je skladujeme ve sklepě při teplotě 0-5 °C  a asi 90 % vlhkosti. Druhý způsob je, že odebereme pruty před květem nebo po odkvětu a zasadíme je ihned do půdy. Výsadbu provádíme zapíchnutím prutů nejlépe do poloviny jejich délky (čím je více prutu v půdě, tím má větší možnost zakořenit). Vysazuje se do dubna na lokalitách vhodných pro určitý druh vrb.

DUBEN 

^{Z bylin kvetou smetanka lékařská - P, N a ostatní léčivé rostliny, ze dřevin kvetou třešně, trnky a další ovocné stromy - P, N, dub - P,M, modřín - P,M.} 

Pokud jsou včely se vším spokojené, zejména s množstvím zásob, tak vystavují trubčí dílo, kde matka klade neoplozené vajíčka, ze kterých se líhnou trubci. Trubci jsou důležití pro páření s matkou a pro udržování tepla v úle. Včely také začnou ve větší míře nosit do úlu vodu. Stále nosí i nektar, který je prakticky jednodruhový, protože včela má věrnost květům a druhu rostliny do té doby, než úplně všechny v okolí neodkvetou. 

Při nedostatku vody musí včelař blízko včelína umístit čistou nádobu s prknem, které plave na hladině, aby se včely mohly napít. V průběhu dubna musí včelař udělat druhou návštěvu včelstev, aby je mohl rozšířit. Rozšíření probíhá přidáním rámků, které jsou přes zimu uschovány. Rámek, který je vydrátkovaný může obsahovat jednak staré dílo, které už včely měly v úle a my jsme si je uschovali, nebo může být nově vydrátkovaný s novou mezistěnou. Na mezistěně jsou vyznačené včelí buňky, které si včely následně dostaví. V této době si také rozdělíme úl na dvě části. Spodní část, která je nazvána plodištěm, slouží matce ke kladení a k následné výchově nových včel. Horní část se nazývá medník. Do medníku nemá přístup matka, a proto zde nemůže být včelí plod, a proto jsou zde uschovány jen zásoby v podobě medu. Obě tyto části jsou oddělené mateří mřížkou, která nedovoluje vstup matky i trubců do medníku. Ke konci dubna rozdělujeme dvoumatečná včelstva vzniklá v březnu. Do svého zápisníku si poznačíme nejsilnější včelstva, ze kterých si později budeme vychovávat matky. Včelstva nikdy celá nerozebíráme, ale rozebereme je jen z prostřední části a zjišťujeme, jestli matka klade v plodišti a jestli mají dostatek zásob jak pylu, tak medu. 

KVĚTEN 

^{Dokvétají ovocné stromy - P,N, smetanka lékařká - P,N, kvete bob obecný - P,N, řepka olejka - P,N, svazenky - P,N, z dřevin trnovník akát - N, javor - P,N,M, hloh - P,N.} 

Včelstvo už má dostatek zásob a včelstvo, které si už zásoby naplnilo až po okraj se rojí. Ve včelstvu však vždy musí zůstat určitý prostor pro ukládání zásob, aby se dříve nevyrojilo. Matka v tomto období klade až 1500 vajíček za den. Vystavují se matečníky, které jsou matkou zakládány vajíčky a včely krmičky je krmí mateří kašičkou tak, že v nich budoucí matky plavou. Matečníky založené na okraji jsou rojivé a ty, co jsou uprostřed pochází z tiché výměny. Tichou výměnu matek nesmí včelař dopustit. Jedná se o to, že včelstvo samo nahrazuje starou matku doslova tiše. Pozná se to až při důkladné kontrole, když matka není řádně označená barvou roku a nemá přistřihnuté jedno křídlo, aby neuletěla. 

Roj vzniká oddělením části včelstva se starou matkou. Ještě předtím nová vylíhlá matka provede průzkumný prolet a asi za týden provede snubní prolet, při kterém se spáří s 5-10 trubci, aby nedošlo k "rodinnému oplození". Matka si uchová sperma od trubců po celý život, který trvá 3-5 let. Včelař si však matku uchovává jen 2-3 let, protože to jsou nejlepší léta jejího kladení. V minulé době se odchytávaly roje ve větší míře, protože se ještě nevymyslel způsob množení včelstev. Dnes je rojivost nežádaným aspektem, protože se rojením sníží počet včel v úle a tím pádem i snůška, proto se rozšiřují včelstva pomocí oddělků. 

Oddělek je vytvořené včelstvo včelařem. Oddělek se tvoří tak, že se odeberou plodové plástve, na kterých jsou mladušky. Do prázdného úlu se přidají asi 3 plástve a doplní se rámky s mezistěnami a na kraj i soušemi. Po dni osiření od původní matky se přidá v přidávací klícce matka nová, uměle vychovaná. Klícka je z části drátovaná a z části vyplněná medocukrovým těstem, přes který se postupně včelstvo spojí s matkou a zvyknou si tak pozvolna na nový pach včelstva. 

Květen - časné léto, je typický pro první stáčení medu. Pokud je už med zralý, což znamená, že voda obsažená v medu je pod hranicí 18 %, tak můžeme stáčet. Zralost medu poznáme tak, že 1/3 rámku už je zavíčkovaná. Nejlepší pomůckou, pro zjištění, vlhkosti medu, je refraktometr, který se dá pořídit ve specializovaných prodejnách asi za 2000 Kč. V této době vznikají především jednodruhové medy, umí-li včelař podchytit dobu přínosu nektaru z jednoho druhu dřeviny či byliny. Pokud nevytočíme první zralý med, tak musíme v úle vytvořit dostatek prostoru přidáním nástavku s rámky opatřené mezistěnami. V tomto období je možné před česno úlu uchytit pylochyt, který strhává ze včel část rouskovaného pylu. Ten je ale nutné každý den odebírat, aby nezplesnivěl. Pyl je dalším žádaným produktem na trhu. 

ČERVEN 

^{Kvete heřmánek - P,N, rmen - P,N, jetel - P,N, lípa - N, M.} 

V červnu je období slunovratu, který je 21. 6. Pro včelaře je toto datum důležité. Včelstva se totiž chystají k rojení už v menší míře. Matky by se už po tomto datu neměly chovat, protože to není přirozené a včelstva většinou ani matku nevychovají. Kromě sběru pylu, nektaru, vody, pryskyřic na propolis sbírají už také medovici. Medovice je lepkavá a sladká tekutina, která vzniká filtrováním mízy přes mšice, mery nebo červce apod.. Medovice jím ulpívá na zadečku, nebo je vstřikována po okolí, kde ji včely sbírají. Pokud jsou v tomto období časté deště, znamená to menší produkci medovicového medu, protože mšice jsou smývány ze dřevin z kterých sají. Splavené poté hynou.

Červen je čas pro největší točení medu v průběhu roku. Všechen med se ale nikdy nesmí odebrat, protože včely by pocítily stav nedostatku a matka by přestala plodovat. A jak takové medobraní probíhá? V den před odebráním medu se mezi medník a plodiště vloží včelí výkluz. Včely tak mají možnost dostat se z medníku, do medníku však nikoliv. Další den dopoledne se rámky z medníku včel zbavených odejmou a odvíčkují pomocí odvíčkovací vidličky. Potom se vloží do medometu, kde se díky odstředivé síle med dostane z buněk v plástvích. To musí probíhat za tepla okolo 30 °C, aby med dobře vytékal. Vytékající med se scedí přes dvojitý cedník, aby se zbavil nečistot a zbytků vosku. Následně se přelije do sklenic. Prázdné rámky se umístí zpět do úlu, aby je mohly včely zase zaplnit medem, a to především medovicovým. 

ČERVENEC 

^{Kvete pouze slunečnice - P,N, svazenka - P,N, protože v období včelařského plného léta dokvétají téměř všechny rostliny a produkce medu je téměř závislá na medovici.} 

Pokud ale včely sbírají medovici z modřínu, pak může dojít k tvorbě melecitózy, která ztvrdne už ve včelím díle a vytočit ji je nemožné. Říká se tomu "cementový med". Je to další pohroma, které se musí včelař vyvarovat. Oproti radostnému období jara, kdy jsou včely absolutně klidné a nebodavé, jsou v období plného léta agresivní a velice ostražité na odebrání medu. Včely ví, že by mohly zůstat na zimu hladoví a zimu by nemusely přežít. 

Jestliže včely už nenosí med, pak je nejvyšší doba je zakrmit, jinak se z nich stanou včely zlodějky, které vykrádají cizí úly. Před vstupem do cizího úlu ztrácí ochlupení a chovají se jinak. Jsou jakoby nervózní a nezastaví je nic před vstupem do vykrádaného úlu. Před stráží na česnu se snaží uniknou různými skulinkami a přilétají především na okraj česna. Včelí stráž je pozná podle jiného pachu, není to ale moc platné, protože vykrádané včelstvo je příliš slabé na obranu. Kradou ale také jiní vetřelci, jako třeba vosy či mravenci, ze kterých jsou včely nervózní a agresivní. 

Včelaři už med vytáčejí naposledy a ihned po vytočení medu je nutné včely zakrmit. Med se ve včelstvu nenechává zejména proto, že ho včelař chce zpeněžit a také proto, že by to včely nemusely přežít. Především medovicové medy jsou složitější na rozklad a po vstřebání živin z nich zbude hodně odpadních látek, které včely ukládají do svého výkalového vaku. Výkalový vak se tak přes zimu může přeplnit a včela to nemusí přežít, protože nemá prostor na kálení. Včely v úlu udržují absolutní čistotu, a proto tam kálet nemohou. Pokud to neskončí úhynem, tak to může skončit tím, že na jaře dostanou nosematózu. Včely se krmí cukerným roztokem z rafinovaného cukru a vody v poměru 3 cukr : 2 vody. Roztok se připraví do 5 l sklenice, která se opatří krmícím víčkem z osmdesáti otvorů. Ta se pak překlopí na horní loučky v úle a roztok pomalu odkapává a včely jej zahušťují a ukládají do buněk pro obživu v zimě. Silnému včelstvu se musí dát 15 - 25 kg cukru. 

SRPEN 

^{Květiny postupně odkvetly a med je odebírán především z medovice, pokud je dobrý rok bez výrazných srážek.} 

V této době se líhnou tzv. zimní včely, které žijí 6-8 týdnů, aby přežily zimu. Nezakrmené včelstva jsou vyloupena, nebo loupí podle jejich síly. Agresivita nespokojených, tedy nezakrmených včelstev stále narůstá. 

Koncem srpna už musí být všechna včelstva zakrmena, protože jinak ustává jejich plodování. I z velice silných včelstev se může stát včelstvo velice slabé. Na úle se musí najít škvíry a rychle je opravit. Česno se musí zúžit, protože včely už tolik nelétají, ale především zůstávají v úle. Zužuje se proto, aby včely strážkyně mohly uhlídat celý úl před loupením. Toto období je také dobou pro léčení včelstev proti roztoči Varroa destructor. Každý včelař podle spadu na podložce pozná, kolik má roztočů v úle a jak moc intenzivně a čím má léčit. Varroáza je onemocnění, které se v ČR vyskytuje stále ve větší míře a proto je nutné včelstvo léčit po celý rok. 

ZÁŘÍ 

Aktivita včel pomalu klesá, protože včely už mnoho práce nemají. Matka klade daleko méně vajíček než v plném rozvoji. Trubci jsou vyháněni z úlu, protože jejich úloha už není potřebná. Oplodnění matky a udržování teploty v úle pro včelí plod už není zapotřebí. Doba páření už totiž dávno skončila a plodování pomalu ustává. Trubci se tak pro včely, tedy pro matku a dělnice, stávají neatraktivní, protože sají zásoby na zimu. Proto jsou z úlu vyháněni. Trubci se nijak nemůžou bránit, protože, i když jsou větší, tak nemají žihadlo. Venku zkřehnou a uhynou již při teplotě nižší než 10 °C. Příští rok matka zaklade neoplozená vajíčka do rozšířených trubčích buněk a narodí se noví trubci. 

Včelař v této době vyměňuje matky, které si v tomto roce vychoval. Podle zápisku, který si dělá a označení matky na těle pozná, kolik má matka let. V úle se matka nechává 2-3 roky, i když se dožívá někdy až 5 let, ale její aktivita kladení s věkem klesá. Toto období pro výměnu matky je ideální, protože je o ní menší zájem, jelikož neklade a tak si včely změny příliš nevšímají. Pracovní postup výměny matky se dělá tak, že si včelař nejprve najde starou označenou matku barvou, podle roku, kdy se vylíhla.

Rok, který končí na tato čísla se značí touto barvou: 

^{0 a 5 - modrá}

^{1 a 6 - bílá}

^{2 a 7 - žlutá}

^{3 a 8 - červená}

^{4 a 9 - zelená} 

Staré matky se vychytí do klipsy a později usmrtí. Nová matka se vloží přes přidávací klícku, která je opatřena medocukrovým těstem, což je moučkový cukr vmíchaný do medu v takovém poměru, aby vznikla tuhá hmota, která se umístí do prázdného otvoru klícky. Včely postupně hmotu uvolňují a ukládají si ji do buněk. Včely si postupně zvykají na pach matky a přijímají ji tak za svou.

Lze také spojit mladý oddělek se starým včelstvem přes děrovaný novinový papír. Vznikne tak dvoumatečné včelstvo, které ale netrvá dlouho. Včely si vyberou mladou matku na zimování a starou vypudí. 

ŘÍJEN 

Včely se připravují na zimu a svou aktivitu minimalizují, teplo si však uchovávají, to nesmí klesnout níž než pod 10 °C, jinak hynou. 

Včelaři na podzim zateplují úly polystyrenem především z horní strany. Zateplování se v dnešní době stává spekulativním a je otázkou výzkumu. Včelám totiž nezateplený úl příliš nevadí, protože mimo chomáč je teplota i pod nulou. Stále se léčí proti varroáze. Odebrané nástavky se odřezávají a voští se ve specializovaných prodejnách mění za mezistěny, nebo se nástavky ukládají do uzavřeného prostoru, třeba do odebraných nástavcích z úlu. Nástavky se musí alespoň 3 x vysířit v intervalu 14 dní, aby nebyly napadeny zavíječi, jejíž housenky se včelím dílem živí a vytváří na něm kokony. 

LISTOPAD 

Včely vyletují naposledy v tomto roce z úlu na pročišťovací prolety před zimou, aby si vyprázdnily výkalové vaky. 

Včelaři, nezapomeňte si v tomto období podat žádost na národní dotaci, která činní okolo 150 Kč na zazimované včelstvo (což není moc z hlediska stále většího úbytku včel a se stále se zvyšující cenou potřeb a pomůcek ke včelaření a cukru). Přes zimu se včely musí nechat v klidu, zbytečně jím neodčerpávat teplo a nenarušovat. Nepokoj dokazují hlučným bzučením. Pomocí gumové hadice, která se vstrčí přes česno hlouběji do úlu, se poslouchá jejich hučení. Pokud se hlasitě projevují, pak jím něco vadí a to především vetřelci, jako například myši, rejsci či ptactvo. Úl se nezadělává úplně, ale jen pletivem na česno, aby tam mohl proudit vzduch. 

PROSINEC 

Včely vytvořily zimní chumáč. Je to shluk včel vždy jen v určité části úlu. Uprostřed je matky a včely se postupně mění od středu na okraj a zpět, aby některé včely na kraji nezkřehly. Spotřeba zásob se pohybuje okolo 2 kg - 4 kg/měsíc. 

Včelař má nyní čas na studování odborné literatury. Také se připravuje na další sezonu výměnou voští za mezistěny, desinfekcí rámků ve vroucí vodě, výrobou úlů a příslušenství, drátkováním a zatavováním rámků. Do úlů se ještě musí vložit podložky na povinnou kontrolu zimní měli.